|
UPÍR NOSFERATU
Nosferatu, eine Symphonie des Grauen, , 1922, čb., 67 min
Piatok 11.december 2009, 20:15
Reštaurovaná verzia klasického nemého hororu podľa slávneho Stokerovho románu Dracula.
Klasický horor nemej éry vychádza zo slávneho Stokerovho románu Dracula,
ale kvôli problémom s autorskými právami musel Friedrich Wilhelm Murnau
zmeniť názov i mená postáv. A tak vo filme mladý úradník realitnej
kancelárie Hutter prichádza do Transylvánie na hrad bohatého kupca,
grófa Orloka (nakrúcalo sa na Oravskom hrade). Po jeho návrate už nič nie je tak ako predtým.
Zdroj: ASFK
O filme
„Nikdo
neuteče svému osudu,“ tato slova provázejí lehkovážného úředníka
Huttera na jeho služební cestě do nitra Transylvánie. Obchodní kontrakt
se ale postupně mění na zápas o holý život. Bohatý podivínský kupec
hrabě Orlok je ve skutečnosti hrůzyplná bytost toužící po čerstvé krvi.
Po dramatickém návratu Huttera (a zároveň i Nosferata) zpět do
civilizace už nic není jako dřív. Upír v podobě děsivého přízraku a
morové epidemie rozvrací řád poklidného maloměsta. „Poslechněte si
záznam o velkém umírání,“ hlásá úvodní titulek jednoho z
nejpodivnějších filmů, jaký kdy byl natočen. Vše se dovídáme z úst
někoho jiného. Možná je to poučený Hutter nebo jeden z přeživších
lékařů nebo třeba jen náhodný svědek rozvratu ve městě. (...) Ještě
nikdy nebyl děj filmu sevřen tak suverénně, a přitom velmi lehce a
prostě. Právě tato lehkost přechodu mezi snem a skutečností,
provázející většinu Murnauovy tvorby, inspiruje kritiku k vytvoření
pojmu „Murnau’s touch“: umění stvořit atmosféru za pomoci světla, stínu
a pohybu a ještě něčeho navíc... Zatímco jiní stavěli tuny kulis v
ateliérech, Murnau si vystačil zdánlivě jen s pouhým „pozorováním“
přírody. S pozorováním, které spíše než dokumentaci znamená magický akt
odhalování skryté skutečnosti. Postava upíra se vynořuje z hloubi
prostoru (podobně jako u Fausta) a zpětně zapadá do temnoty. (...)
Dodnes šokuje odkaz Upíra Nosferatu jako metafora rozsévače zla. Murnau
mu propůjčil takové aspekty fyzického odporu, že stačí pouhá nápověda v
podobě nepřirozeného pohybu (stop animace, pixilace, žabí perspektiva,
vertikální snímání, vyklánění se z úhlopříček obrazu), aby se
„rozkřičela“ divákova fantazie. (...) Nejnovější snahy restaurátorů z
Murnau Stiftung Institut vracejí Nosferatovi jeho původní formu, v jaké
jej mohli poprvé spatřit diváci během premiéry 4., respektive 5. března
1922 v Berlíně. (...) Význam Nosferata přerostl dávno svůj původní
odkaz a stal se předmětem k častým parafrázím, parodiím i pokračováním.
Zdroj: Jiroušek, Martin: Upír Nosferatu – Filmové listy Projekt 100 – 2009
„Nepřiznaná“
adaptace slavného románu Brama Stokera Dracula, jež byla kvůli
autorským právům přejmenována na Upíra Nosferatu (v originále s
dovětkem Symfonie hrůzy), patří mezi mistrovská díla německého
expresionismu. Tvůrci sice změnili jména postav (Orlok = Dracula,
Hutter = Harker, Ellen = Mina, Knock = Renfield), místo děje (druhá
část příběhu se místo Anglie odehrává ve fiktivním německém městě
Wisborg, jež odkazuje na Wismar) a zčásti upravili i děj (především
závěr), Stokerova vdova filmaře přesto zažalovala. Soud až v červnu
roku 1925 přikázal zničit negativy. Mezitím studio Prana-Film
zkrachovalo a dílo se zachránilo jen díky velkému množství kopií.
– Tajemně imaginativní variace hororu o upírském hraběti z
Transylvánie, který si zakoupí dům v „civilizované“ cizině, aby nasytil
touhu po „nové krvi“, do příběhu vnesla ještě další změny. Zcela do
pozadí ustoupily postavy Mininy přítelkyně Lucy i profesora Van
Helsinga (překřtěného na profesora Bulwera). Z filmu také zmizely
„Draculovy nevěsty“, jež v románu nejzřejměji personifikovaly sexuální
úzkosti i potlačované tužby viktoriánské doby i samotného autora. A
především Nosferatu nečiní (na rozdíl od Draculy) ze svých obětí upíry,
ale všechny je usmrcuje.
- Využití stylizovaných mezititulků i koncept filmu jako kronikářského
záznamu naopak korespondují s předlohou, jež je přetlumočena
prostřednictvím deníkových zápisků, dopisů, telegramů, fonografických
záznamů a novinových výstřižků. (...) Bezpočet dalších adaptací klasiky
upírské literatury se lišilo zpracováním, stylizací, úrovní triků,
drastičností, erotickou symbolikou i růzností interpretací. Žádný z
Murnauových následovníků však nevytvořil jen prostřednictvím hry světla
a stínů či nezvyklých kamerových úhlů (žabí perspektiva) tak
„metafyzickou“, strašidelnou i poetickou atmosféru zároveň.
Zdroj: Upír Nosferatu – Filmový přehled 3/2009
Námet: (neuvedený) Bram Stoker - román Dracula (1897)
Scenár: Henrik Galeen
Réžia: Friedrich Wilhelm Murnau
Kamera: Fritz Arno Wagner
Pôvodná hudba: Hans Erdmann
Hudba k Projektu 100: Petr Kružík (na priloženom audio CD)
Výprava a kostýmy: Albin Grau
Hrajú: Max Schreck (gróf Orlok/Nosferatu), Gustav von Wangenheim
(Hutter), Greta Schroeder (Ellen, jeho manželka), Georg H. Schnell
(Harding), Ruth Landshoff (Hardingova sestra Ruth), Alexander Granach
(Knock), John Gottowt (profesor Bulwer), Max Nemetz (kapitán) a ďalší
viac: http://www.csfd.cz/film/6860-upir-nosferatu-nosferatu-eine-symphonie-des-grauens/
|