|
Control
Control, V. Británia, 2007, far., 122 min
sobota 22.november 2008, 19:00
Debut úspešného autora videoklipov Antona Corbijna
rozpráva príbeh posledných siedmich rokov života Iana
Curtisa, speváka legendárnych britských Joy Division,
ktorí na konci sedemdesiatych rokov spolu s ostatnými
kapelami z Manchesteru definovali nový smer populárnej
hudby. Čiernobiela kamera sleduje Curtisa od jeho
prvých experimentov s drogami cez založenie Joy
Division až po jeho samovraždu v máji 1980.
Prístupný: od 12 rokov
Formát: 35 mm, farebný, 122 min., české titulky
Žáner: životopisný hudobný
Produkcia: Northsee Limited. V spolupráci s EM Media /
IFF / CINV / 3 Dogs and a Pony / Warner Music
Réžia: Anton Corbijn. Námet: Deborah Curtis – kniha
Touching from the Distance (1995, Dotyky z diaľky)..
Scenár: Matt Greenhalgh. Kamera: Martin Ruhe. Hudba: Joy
Division, New Order, rôzne skladby a piesne. Strih:
Andrew Hulme
Hrajú: Sam Riley (Ian Curtis), Samantha Morton (Debbie
Curtis), Alexandra Maria Lara (Annik Honoré), Joe
Anderson (Hooky), Toby Kebbell (Rob Gretton), Craig
Parkinson (Tony Wilson), James Anthony Pearson (Bernard
Summer), Harry Treadaway (Steve Morris), Andrew Sheridan
(Terry), Robert Shelly (Twinny), Richard Bremmer, Tanya
Myersová (Ianovi rodičia). a ďalší
Ocenenia:
- MFF Cannes 2007: Zlatá kamera – Zvláštne uznanie
- 9. MFF Bratislava 2007: Cena za najlepší mužský
herecký výkon
- MFF Chicago 2007: Strieborný Hugo pre najlepšieho
herca (Sam Riley), Strieborný Hugo za scenár (M.
Greenhalgh)
- MFF Edinburgh 2007: najlepší britský debut (A.
Corbijn), najlepší britský herecký výkon
viac: http://www.csfd.cz/film/229968-control/
video/trailer: http://www.csfd.cz/film/229968-control/videa/
fotogaléria: http://www.csfd.cz/film/229968-control/gallery/
oficiálny web filmu: http://www.controlthemovie.com/
Denník SME 2.1.2009 uverejnil rozhovor s režisérom
ANTONOM CORBIJNOM
http://www.sme.sk/c/4245454/corbijn-pokrstili-ma-na-rezisera.html
Plagát - full
ROZHOVOR S ANTONOM CORBIJNOM
Když se vás zčista jasna producent Orian
Williams zeptal, jestli byste nechtěl natočit nějaký
film, prý jste mu řekl, že zrovna uvažujete o tom,
že byste se rád začal věnovat i jinému médiu než
fotografii.
Za posledních pět let jsem několikrát myslel na to,
že bych chtěl natočit film. Když se hodně dlouho
věnujete fotografii, je dobré začít experimentovat i
v jiné oblasti. Dělal jsem videa, krátké filmy,
grafický design, scénografii. I ve fotografii jsem si
vytříbil styl focení a výběr témat. Chtěl jsem
natočit film, protože jsem fotil spoustu lidí od filmu
a režisérů a chtěl jsem jejich příběh vyprávět
jinak než skrze médium fotografie.
Nejdřív jste ovšem tento projekt odmítl.
Začal jste nakonec cítit, že je to právě na vás,
abyste vyprávěl příběh Iana Curtise a Joy Division?
Když na to pomyslím zpětně, tak ano. Nejdřív jsem
si nebyl jistý, protože jsem nikdy před tím žádný
film nenatočil. Také jsem nechtěl zkazit projekt
lidem, kteří již na něm pracovali. Bál jsem se, že
bych to nezvládl, a to jsem nechtěl, protože by pak
trvalo hodně dlouho, než by o Ianu Curtisovi někdo
natočil kvalitní film.
Vzpomenete si na nějaké osobní zážitky s
Ianem Curtisem?
Setkal jsem se s Ianem asi dvakrát nebo třikrát. Naše
první focení, to v metru, trvalo jen hodně krátce,
pět deset minut. Neuměl jsem moc anglicky. Jsem
Holanďan, chtěl jsem se jim představit, ale pamatuju
si, že mi ani nechtěli podat ruku. Po tom, co jsme to
nafotili, už mi ruku podali. Takže se jim na tom něco
líbilo ještě dřív, než viděli hotové fotky. Když
jsem jim ty fotky poslal, líbily se jim víc než
komukoliv jinému. Přesněji řečeno, nikomu jinému se
nelíbily, protože lidi nemají rádi, když někoho
fotíte zezadu. Nikdo je nezveřejnil. Kapela ale jednu z
těch fotek použila na obal svého singlu. Poté mě
požádal Rob Gretton, abych Joy Division přijel nafotit
do Manchesteru, když natáčeli videoklip k „Love Will
Tear Us Apart“. Tam jsem se s nimi setkal podruhé, ale
stejně jsme si nepopovídali, protože jsem ještě
neuměl dobře anglicky. A taky jsem se hrozně styděl.
Zajímavé je, že jsem kvůli své chabé angličtině
nevěděl, co Ian zpívá. Ale z toho, jak zpíval, jsem
cítil, že jsou to zásadní a důležité věci, že na
nich opravdu záleží. To byl jeden z důvodů, proč
jsem se přestěhoval do Anglie. Předtím jsem tu zem
již párkrát navštívil a fotil jsem tam. Lidi mi tam
přišli mnohem opravdovější než v Holandsku. Z
holandských kapel jsem cítil, jako by hudbu měly jen
jako sponzorovaného koníčka, naproti tomu v Anglii to
vypadalo jako útěk před určitým způsobem života.
Celý film téměř stojí a padá na obsazení
role Iana Curtise. Uvědomoval jste si tento tlak?
Ano, souhlasím s vámi. Toho jsem se bál. Vždycky
začínáte nejdřív s herci, kteří už jsou známí.
Musím říct, že jsem jich také pár oslovil. Pak jsme
absolvovali spoustu castingů v Londýně a na severu
Anglie a také jsem se koukal na videa, co nám lidé
poslali. A viděl jsem video Sama Rileyho. Bylo v něm
něco, co ve mně vyvolalo vzpomínky na čas strávený
s Joy Division. Když jsem na konci sedmdesátých let
přijel do Anglie, všude bylo plno mladých hudebníků,
kteří byli bez peněz, neměli pořádné oblečení,
byli podvyživení a jen tak všude postávali a
kouřili. A přesně takový byl i Sam Riley. Byl
vyhublý, neměl žádné peníze, jen tak postával
kolem a kouřil cigarety úplně stejným způsobem.
Nejen, že to byl herec, který tu roli dokázal zahrát,
ale budil dojem, jako by právě přišel z toho období
sedmdesátých let. Věděl jsem, že je to ten správný
člověk. Samozřejmě jsem byl ze svého rozhodnutí
nervózní, protože jsem věděl, že nemá žádné
velké herecké zkušenosti. Ale kdykoliv jsem o něm
začal pochybovat, vzpomněl jsem si na Kesa Kena Loache.
Na tom klukovi se mi líbila jeho nevinnost, to, že
nebyl ničím zatížený, a přesně toho jsem chtěl
dosáhnout i se Samem Rileym. V nezkušeném člověku je
nádherná upřímnost a opravdovost. Sam byl absolutně
přesvědčivý, pracoval na té roli velice tvrdě a dal
jí všechno, co měl.
Anton Corbijn (1955,
Strijen, Holandsko) objavil záľubu vo fotografovaní
prostredníctvom lásky k hudbe ešte na strednej škole.
V súčasnosti je jedným z najuznávanejších
hudobných fotografov. Od roku 1990 pracuje aj v oblasti
grafického dizajnu, kde navrhuje plagáty a CD obaly.
Režíroval približne 80 hudobných videoklipov. Za
režijný debut Control získal na svetovej premiére na
festivale v Cannes tri ocenenia a mimoriadnu publicitu. V
auguste bol na festivale v Edinburghu vyhlásený za
najlepší britský debut a Európska filmová akadémia
ho nominovala na Európsku filmovú cenu za Najlepší
európsky debut 2007.
|